Solná komora 2A

Říkejte nebo myslete si co chcete, ale jsme opravdový tým! Jestli 24 z celkových 27 žáků 2A si vyhradí předposlední předvánoční víkend pro společnou akci, je to prostě paráda. A víkend ne ledajaký, ale – do Rakouska, do Solné komory. A pro takové svěřence je radost připravit pestrý a nabitý program. Budově školy jsme zamávali v pátek v poledne a vyrazili vstříc dobrodružství. Během první zastávky v Linci, třetím největším městě Rakouska, jsme si prohlédli barokní sloup na hlavním náměstí, minoritský kostel z 18. století a hladovci poprvé otestovali místní kulinářské speciality. Na druhé zastávce v Gmundenu jsem se s nostalgií zastavil u opuštěné historické budovy dnes už zrušené lesnické školy a zavzpomínal na dřívější výměnné pobyty. Také vodní zámeček Ort, který patřil synovi Františka Josefa – Johannu Salvatorovi, zel prázdnotou. Sobota přinesla dokonce pět poznávacích zastávek – začali jsme stylově ve vesničce Oberndorf  v kapli, kde v roce 1818 poprvé zazněla nesmrtelná umělá vánoční píseň Stille Nacht (Tichá noc). V Salzburgu jsme cestovali zpátky v čase, nejen po stopách geniálního rodáka, Wolfganga Amadea Mozarta. Sportovně nadaní účastníci v době rozchodu vyzkoušeli i místní kluziště, jiní jako kamzíci vyšplhali až k pevnosti nad městem a kochali se vyhlídkami. A pak přejezd k 10km dlouhému břehu jezera Wolfgangsee a v rychlém sledu městečka St. Gilgen, Strobl a St. Wolfgang – každé předvánoční a přesto úplně jiné. Perlou poslední zastávky byl proslulý gotický oltář M. Pachera, jehož prohlídce ale předcházela vyhlídková plavba po večerním jezeře. Druhé ubytování a ráno opět svěží nastupujeme do autobusu k přejezdu do Hallstattu, sedm tisíc let (!) starému městečku na seznamu UNESCO. Prohlédli jsme si oba kostely a v kostnici viděli zajímavé označování lebek jmenovkami. A na poslední poznávací zastávku jsem obzvlášť hrdý. Díky známosti s Maxmiliánem Habsburským se mi podařilo získat souhlas s prohlídkou přísně soukromého schodiště se spoustou trofejí, které osobně skolil císař Franz Josef a které v Císařské vile jen tak někdo neuvidí. Trofejím vévodil jediný orel, zastřelený císařem v Uhrách. Své svěřence jsem upozornil i na paroží ze stejného roku, ve kterém byla založena naše škola. Další třídní akce 2A se vydařila a protože jsme velmi činorodí a akční, už na zpáteční cestě na internát jsme začali spřádat plány, kam vyrazit příště. Něco ve smyslu citátu Davida Livingstona: Půjdu kamkoli, jen když to bude směrem dopředu. Krásné vánoce všem příznivcům 2A!

Mgr. Milan Vavřík, třídní učitel